Vzpomínky na doby minulé

18. ledna 2012 v 0:03 | naamah |  History and memories
Když mi zrušili starej blog, zálohovala jsem si všechny ty svoje bláboly co jsem si do něj psala. A teď jsem měla čas je dát sem. Když to tak pročítám nic se opravdu nezměnilo, jen to, že jsem o nějakej ten pátek starší, ale pocity a životní eskapády se opravdu v mém životě nemění.
Jednou bych si přála ukončit tenhle blog slovy A ŽILA ŠŤASTNĚ AŽ DO SMRTI... ale to se asi nikdy v životě nestane! Škoda!
Nevím, kde ty chyby dělám možná je to moje debilní sebevědomí nebo absolutní nedůvěra samam k sobě a k tomu, že mě někdo může milovat to já nevím...
Ale bylo todocela zvláštní pocit to všechno číst... Kdyby jste si to chtěli číst, tak příspěvky nejdou pravidelně časově po sobě, musíte se koukat na datum každého článku a nějak si to poslepit i kdyžž pochybuju, že si moje nesmyslné blábly někdo bude chtít číst! :)
 

Je to tak a nebude to jiný...

17. ledna 2012 v 23:41 | troska uplynulejch let |  History and memories

20. 2. 2010

Je to tak a nebude to jiný...

Je to tak a nebude to jiný...
Do hajzlu, do hajzlu, do hajzlu!!
Jak může bejt tak bezcitnej, já ho absolutně nechápu, proč mi to dělá? Dá mi tolik planejch nadějí, volá mi, píše mi , přijede a pak jak kdybych zas neexistovala... Nic ticho za ten týden co tu byl mi napsal jednu jedinou sms na netu na me sere! Ať žije 21.století a komunikační vymoženosti jako je třeba mobil nebo email!! Stačilo by jen pár slov nic víc! jenom teba něco ve smyslu jak se máš? nebo něco podobnýho!! Ne je ticho!! S ostatními se baví a já jsem zas jen vosk!! A´ˇt už jde do hajzlu, ať už pr něj nemám takovou slabost jako teď, ať si ho dokážu vymzat!! Už vymazanej byl, všechno bylo v pořádku a byly jsme kamarádi jenže teď je to posraný zase a zase kvůli němu brečím!! Já už nechci já tak moc nechci!! Stáva se ze mne totální troska!!!

Táborová teknařka

17. ledna 2012 v 23:40 | troska uplynulejch let |  History and memories

18. 2. 2010

Táborová teknařka

Táborová teknařka
Vidím Princovo auto zaparkovaný na našem dvorku jak na ně padá sníh, vidím jak sedí u mého naťase a sklízí si "zahradku", vidím ho jak si lehá za mnou do postele, vidím ho ráno hned jak jsem otevřela oči, vidím ho jak jí kuře s rýží, vidím ho jak spolu kouříme poslední cigaretu a jak mi říká že už musí jed, vidím ho jak se ke mě sklání aby mi dal pusu na rozloučenou, vidím ho jak odjíždí a je mi po něm smutno......
chce abych mu dala čas, čas mu dám dokáži mu ho dát jenže nevím kolik ho po mne bude chtít...... a co když mu ten čas dám a bude to úplně zbytečný...... budu jen zbytečně čekat na něco co se nestane....... a co když mu ten čas nedám a všechno tím pokazím...... já nevím
jediný co vím že mám Andílka, hledala jsem ji moc dlouho nikdy jsem neměla nejlepší kamarádku který bach všechno mohla říct a teď ....... teď mám ji svýho Andílka ..... můžu jí říct všechno. na všechno si jí můžu postěžovat a říct co mě trápí a vím že mě vždycky vyslechne a poradí , je to neskutečnej člověk a protože je tak úžasná a neskutečná musí být prostě seslaná z nebes a proto to pro mě nebude nikdy nic jinýho než můj Andílek , kterýho jsem potkala na Božským místě
Ležím, usínám Princ se na mě podívá a říká mi " Víš co jsi? Jsi táborová teknařka!" (asi díky fotografíím z tábora které mám všude po pokoji a plakátkům z akcí kde jsem byla) "Ne nejsem táborová teknařka, jsem jen holka co miluje svoje přátele a chce je mít co nejblíž i když jenom na fotkách."
 


Sny a sníčky

17. ledna 2012 v 23:37 | troska uplynulejch let |  History and memories

14. 2. 2010

Sny a sníčky

Půl třetí a nic se neděje.... fajn no nebudu se na něj těšit.... "Tak co kdy přijede?" "Mno nevím,.... neozval!"
Jen tak si skákat, jen tak se hejbat, jen tak si tančit naše veselé ska.... Jé vybruje mi mobil, kdo zas otravuje!! Na displeji jsem však uviděla jeho jméno, Princ mi volal!! "Tak co? O půl paté budu vyjíždět, tak za hodinku a půl pak budu u tebe a snad k tobě trefím!" Bože jak mě v tu chvilku poskočilo srdíčko!
Jelikož jsem špatnej vysvětlovač cest, přijela jsem ho vyzvednout do města.... Tak stašně jsem se bála, že si nebudem mejt co říct po tak dlouhý době..... A vůbec jsem ten strach nemusela mejt, neustále jsme si povídali, pořád jsme si měli co říct..... Šli jsme spolu na večeři, nechtělo se mi vařit něco k věčeři! :D Dokázal přežít seznámení s naší ctěnou rodinkou a zvládl to na jedničku a udělal perfektní dojem :o) Koukali jsme se spolu večer na film, leželi u mě v postýlce a koukali na Avatara, celou dobu jsem čekala, že něco uděla chytne mě za ruku nebo prostě něco... a nic.. přestala jsem doufat a nevěděla jsem co se děje... :o( Když jsme šli spát tak jsem mu řekla, že jdu spát do obýváku ať si spí u mě v postely... on se na mě smutně koukl a řekl, že je to škoda, že chci spát jinde... To viíte, že jsem neodešla, nedokáži to nikdy bych od něj dobrovolně neodešla.... Leželi jsme spolu a pomalu usínali a přitom sme si povídali probrali jsme toho moc a moc od cestování, přes jeho auto a dávali jsme si hádanky na co zrovna kdo myslí, hrozně jsme se nasmáli a usli jsme pozdě v noci... Oba jsme se báli něco udělat aby jsme jeden druhýho nevyplašili, báli jsme se jeden druhýho dotknout, a usli jsme vedle sebe držejíc se za ruce! :o) Stejně jsem se k němu prostě v noci automaticky přitulila, síla zvyku :o)
Ráno jsem byla stejně už v 8 vzhůru nemohla jsem ho mejt u sebe tak blízko u sebe a přitom jenom spát... koukala jsem se na něj a "nechtěně" jsem ho probudila :o) Šla jsem vařit oběd jelikož musel už o půl jedenácté odjíždět, takže jsem musela uvařit co nejdřív! :D Prvně se dráhal a pak to stejně snědl a ještě si pomlaskával jak je to dobrý :o)
Když se loučil při odjezdu tak se mi podíval do očí " Už ti můžu dát konečně tu pusu?" Jen jsem tiše kývla a ucítila na rtech ty jeho sladké a strašlivě sametové, které mi tak moc chyběly!! A dneska už budu zase usínat sama!! :(
A vím, že přijede, že za mnou znova přijede no a kdyby to nevyšlo tak se uvidíme na sraze a potom nádhernejch 14 dní jenom spolu!!

Už je to tu....

17. ledna 2012 v 23:36 | troska uplynulejch let |  History and memories

8. 2. 2010

Už je to tu....

To se mnou už snad není možný, osud si se mnou hraje jako kočka s myší!! Už mě to nebaví... ničí mě to , šíleným způsobem....... Vrátil se princ na bílým koni z prázdnin, jak jsem si já tohle moc přála, chce všechno zkusit znova....... chce za mnou přijet....... a včera to bylo tak krásně krásný a dneska mi napíše ubohý...... napíšem si zítra, nevyjde mi abych přijel..... a já tady zase sedím, zase bulím a celýmu zasranýmu světu jedno, že mi pořád někdo musí tak šíleně ubližovat..... Říká že ho můžu představit jako svého přítele, udělám to a on mi na oplátku zase vrazí kudlu do zad.. proč za okamžiky štěstí platím dnama ticha, bolesti a prázdnoty a všem kolem mě je to úplně jedno......... Nikoho nezajímá proč brečím proč mi tečou slzy po tvářích....... Já už nechci takle dál... to radši umřu než žít takle dál........... už mě to fakt nebaví se za okamžik štěestí se pak vykupovat bolestí!!! Co jsem komu udělala, že mě život takle trestá........... Už dva roky se plácám od ničeho k ničemu, hledám a nenacházím, ale s tím je teď konec jednou pro vždy udělám tomu všemu konec............ už cítím, že se to blíží....... já už takle dál žít nemůžu..... promiňte mi to všichni ale tohle už nejde......... mám Vás ráda, ale sebe taky a nenechám se už ničit..........
nashledanou někde jinde

Sny se někdy plní!!! :D

17. ledna 2012 v 23:34 | troska uplynulejch let |  History and memories

7. 2. 2010

Sny se někdy plní!!! :D

Tak tohle je můj asi první usměvavej a spokojenej příspěvek co píšu!! Jsem šťastná nebo se tak apsoň cejtím!!! :D Vždycky když ONI přijedou nebo jsou mi na blízku tak jsem šťastná jako blázen. Asi někdy na podzim jsem psala že přijeli, a teď já jela za nima.... ON tam neměl vůbec být, měl jet hned po práci domů :( jenže osud tomu asi chtěl aby to takle všechno dopadlo, protože jsme se sešli o půl jedný v noci uprostřed náměstí, což by nemohla bejt jen náhoda...... Rychle jsem si domuluvila jestli můžu spát u něj a to jen proto abych s NÍM mohla bejt co nejdýl, bejt mu jenom na blízku a dívat s na něj!!
Jenže tentokrát to bylo úplně jiný, já se už jenom nedívala..... já jsem ochutnala JEHO rty, jeho sladké polibky.... sny se v tu chvili plnili sen kterej sem nśnila rok a půl, a z ničeho nic se vyplnil....... chci tu chvili vrátit zpět nevim kdy ho zase uvidím!! Chci se dívat na jeho tvář pořád a pořád!! Ne já to nechci nechci bejt sobec!! Jenom si to přeji a přát si něco není přece nic špatnýho!! ON mi změnil život a vždycky okamžik v jaho blízkosti mě dokáže změnit, úplně překopat můj život a to vlastně nemusí a ni nic udělat a ni říct!! :D
SPLNIL SE MI SEN A JÁ MOC DĚKUJI!!!

Proč??

17. ledna 2012 v 23:32 | troska uplynulejch let |  History and memories

26. 1. 2010

Proč??

Asi už neznam jinou otázku než jen proč??? Nechci se litovat, nechci bejt za žádnou ubohoučkou chudinku, to já nejsem.... jen ... jen mě to občas přepadne a lehne si to na mě jak obrovskej tíživej kámen... a já nejsem schopná ho dát dolů... klidně se přiznám že závidím těm co jsou šťastní, protože já bych chtěla bejt taky........... asi jsem sobec... jenže už je to dlouho co jsem necítila, že by mě někdo mohl mejt rád..... už dlouho lásku dávám a nic se mi nevrací... moment... jo vrací se mi zpět akorát bolestný kopance zpět s kterým ajsem se u poměrně dobře naučila vyrovnávat.... jenže stejně Proč?? už nejsem malá už nepotřebuji prince na bílím koni co me vysvobodí ze zakletí stačil by mi jen "Honza" z chalosky s doškovou střechou hlavně aby mě měl rád.........

Strach... :(

17. ledna 2012 v 23:31 | troska uplynulejch let |  History and memories

3. 1. 2010

Strach... :(

Mám šílenej strach!! :( Ráno jsem se probudila s křikem a nemůžu už spát... moc rychle jsem si ho připustilak tělu a tak mám teď, že o něj příjdu včera se mi ani pořádně neozval... :( nechci si to připustit , alré vím že když mě opustí tak mu opět pukne srdce....!!! :(

Na tváři úsměf v očích smutek...

17. ledna 2012 v 23:30 | troska uplynulejch let |  History and memories

30. 12. 2009

Na tváři úsměf v očích smutek...

Co se to děje?? Nechápu!! Odešel princ z letních prázdnin zacelila se po něm ta hluboká rána z který proudama pryštěla krev... Po princi přišel Čaroděj co mě okouzlil na prvni pohled, chtěla sem ho mít, tak moc sem si ho přála mít, jednou byl zadanej, podruhý mě nechtěl a navrhl přátelství, po třetí řekl, že náš vztah necháme vyplynout a teď??? Teď po čtvrtý mi jen tak vyzná lásku,že mě miluje, že ho ke mě něco táhne.... Je to Čaroděj a teď ho mám... po roce a půl mám vztah.. jenže jak se mám chovat já nevím já se bojím... bojím se do toho pustit znova na plno... bojím se tý šílený bolesti co tě sžírá kousek po kousku a nedá si pokoj dokud tě nedostane na dno... a já už se z toho dna zase hrabat nahoru nechci... chci zůstat hlavou v oblacích nebo aspoň na nohama na zemi a ne se znova plácat v životě od ničeho k ničemu...
Mám ho je můj, když ležím vedle něj sem nejšťastnější na světě, cítím se chráněná a v bezbečí, ale když nejsem s ním tak pochybuji..... pochybuji o sobě, o něm , o nás... nechci pochybovat chci věřit chci důvěřovat jeho slovům, který tak krásně zní když mi je říká a dívá se mi upřeně do očí... chci se jěště někdy probudit v jeho náručí , kdy mi lípne pusu na čelo a do vlásků a řekne NESNÁŠÍM TĚ!! A já vím, že ty slova znamenaj úplně něco jinyho než si můžou ostatní myslet!!!
Jenže jak dlouho vydržím na tváři nosit úsměf, radost a štěstí, když v mojích očích jde tak čitelně vyčíst všechen smutek a obavy...... Já NEVÍÍÍM........

Jiskřička naděje..

17. ledna 2012 v 23:29 | troska uplynulejch let |  History and memories

12. 12. 2009

Jiskřička naděje...

Připadám si trošku jako na houpačce, nahoru dolu nahoru dolu a včera včera jsem si připadala úplně nejvíš jak můžu a přitom vlastně ani nemám důvod se tak radovat..... ale ... asi mám!!
Přijeli přijeli všichni pro mne důležitý co tam zůstali, měla jsem šílenou radost a hlavně když jsem jeho hlas uslyšela už v telefonu jak hlasitě volá abych ho zaslechla " Přijedu ty kashacko, musíme pokecat!! " A tak přijeli jako první vystoupil z auta aby mne pozdravil, jako první z nich mne objal, jenže od něj to bylo jiný než o ostatních..... nebo prostě aspoň pro mne jiný... Povídali jsme si a když si teď tak vzpomínám tak jsem skoro z nikým jiným než s ním nemluvila, povídali jsme si, doprovodil mne domů a to nemusel on sám navrhl, že se půjdem projít.... a přitom nemyslete si že se něco stalo, nestalo se vůbec NIC!! Bylo mne fajn jako už dlouho ne, děkuji mu , děkuji moc, děkuji mu za to , že jsem ho mohla poznat děkuji mu za to že vím že existuje a děkuji Bohu že stvořil jeho nikoho jinýho jemu podobnýho na světě neznám a ani nechci znát mám jeho a on mi dává sílu... je to prostě můj kamarád ne on není můj kamarád on je můj jedinej opravdovej přítel!!! Moc si ho vážím!! Mám tě ráda!!

Kam dál